Občas se hodí mít regulovatelnou zátěž pro testování zdrojů, měničů, nabíječek atd. Stará verze mi už moc
nevyhovovala, tak jsem se rozhodl postavit novou, modernější a s více funkcemi než jen regulovatelný odpor.
Prošel jsem si pár zapojení z internetu, knih a časopisů a nakonec jsem se nechal inspirovat konstrukcemi
uveřejněnými v časopisech Stavebnice a konstrukce A Radio 3/1999 a Konstrukční elektronika A Radio 1/2002.
Výsledek je zde:
Jako hlavní součástku zátěže - tranzistor T1 jsem použil IRFP150 (měl jsem pár kusů v šuplíku vymontovaných z nějaké staré UPSky), jeho hlavní parametry jsou:
UDSS=100 V RDS(on)=0,055 Ω ID=41 A PD @ 25 °C=230 W
Je tedy docela předimenzovaný na moje účely, ale alespoň to bude "blbuvzdorné". Chladím ho starým chladičem pro Intel P4 sc. 478.
Zatím jsem zkoušel trvalý ztrátový výkon 120 W, při něm byla teplota T1 62 °C. Myslím, že má ještě rezervu,
při 100 °C má povolený ID až 29 A.
Funkce celé zátěže je následující: 1. polovina OZ1 pracuje jako komparátor, který porovnává úbytek napětí vzniklý průchodem proudu na výkonovém rezistoru R1
s napětím nastaveným pomocí P1 a děliče R4, R5. Zátež má dva pracovní režimy volitelné přepínačem - konstantní proud a konstantní odpor.
V režimu konstantního proudu se referenční napětí pro komparátor odvozuje od stabilizovaného napájecího napětí. Nezávisle na velikosti vstupního napětí
se zátěž bude snažit dodržet nastavený proud snižováním, nebo zvyšováním svého odporu.
V režimu konstantního odporu se referenční napětí odvozuje od napětí na zátěži. Zvyšující se napětí na zátěži zároveň zvyšuje referenční napětí a tím i proud zátěží.
Druhá polovina OZ1 pracuje jako oscilátor s frekvencí danou R8,P2 a C4 (20 Hz-220 Hz). Zátěž se dá přepínat na trvalý, nebo pulsní provoz. Při pulsním se výstup
oscilátoru připojí přes diodu na invertující vstup OZ1. Každá kladná polovina pulsu způsobí uzavření T1 a tím v podstatě odpojení zátěže. Pulsní provoz se velmi hodí
například pro testování chování nadproudové ochrany zdrojů. Některé se chovají dost nekorektně, kdy po uvolnění zkratu vyletí na chvíli napětí na maximální
hodnotu, nezávisle na nastavení. S pomocí osciloskopu a této funkce se toto chování dá lehce otestovat.
Na oscilogramech je průběh napětí a proudu měřeného zdroje. Jedná se o standardní zapojení s IO MAA723. Kanál 1 ukazuje průběh proudu zátěží a kanál 2 pak napětí
zdroje při reakci proudového omezení. Je vidět, že obvod proudového omezení se chová jak má, zareaguje do 100 µs a po uvolnění zkratu napětí plynule naběhne
na původně nastavenou velikost.
Celý OZ2 funguje jako tepelná ochrana, používá společný NTC termistor R21. Přesný typ neznám, jedná se o šuplíkové zásoby, jeho odpor je 1,2 kΩ @ 25 °C
a 100 Ω @ 100 °C. Ochrana funguje tak, že nejdřív zapne ventilátor na chladiči a pak, když už nebude stíhat, odpojí zátěž úplně. Princip odpojení je
stejný jako u pulsního režimu. Obě teploty se dají nastavit, já to mám zatím na 38 °C a 90 °C.
Pro měření proudu zátěží používám panelový volmetr s rozsahem 200 mV. Jako bočník je využitý R1. Protože napětí na R1 může být podle proudu až 2V,
musel jsem k němu dodělat ješte nastavitelný dělič složený z R26-R28. Trimrem R28 jde údaj zobrazený na měřidle zkalibrovat pomocí sériově zapojeného přesnějšího
ampérmetru.
Maximální trvalý proud, který může zátěží téct je 14 A, je to dáno hlavně maximálním povoleným ztrátovým výkonem R1, který je 20 W. V pulsním režimu je to
maximálně 20 A (střída pulsů je 50 %).
|