Už si přesně nevzpomínám, jaký byl hlavní důvod pro stavbu tohoto zdroje, možná testování LEDek, nebo něco podobného. Každopádně jsem si řekl, že se takový zdroj může hodit. Umí udržovat konstantní proud od 100 nA do 100 mA, v rámci jeho možností. Zejména s přihlédnutím k napájecímu napětí a zatěžovacímu odporu. Obojí jde ale případně lehce upravit na jiné hodnoty.

Schéma je jednoduché, je to základní zapojení operačního zesilovače, který se snaží udržet nulový rozdíl napětí mezi jeho vstupy. Na neinvertující vstup mu přivádím referenční napětí v rozsahu 100 mV až 1 V. Stejné napětí se snaží udržet i na invertujícím vstupu, právě regulací protékajícího proudu přes zátěž. Napětí na měřícím rezistoru se ještě používá k měření proudu zátěží. Rezistory R6 až R11 by proto měly být co nejpřesnější.
Jako měřicí přístroj jsem použil běžný voltmetr se základním rozsahem 200 mV. Nevýhoda je nutnost odděleného napájení, ale měl jsem zrovna vhodné trafo, tak to nebyl problém. Druhá sekce přepínače se používá k přepínání desetinné tečky voltmetru, aby seděl zobrazovaný údaj s protékajícím proudem.

K napájení samotného zdroje jsem použil LM317, místo běžné 7805, protože jsem chtěl mít možnost přesně doladit napětí na obou koncích potenciometru R2. Kvůli velké toleranci by s některými nemusely sedět hodnoty 100 mV a 1 V. I tak je ale vhodné R2 vybrat.
Tranzistor T1 je třeba chladit, zvlášť, pokud by se zdroj předělával na větší proudy, nebo se zvětšovalo napětí na T1. Stejně tak je pak třeba pohlídat rozumnou výkonovou ztrátu na R6-R11.

Pokud by vadila pomalejší reakce regulace proudu nižších hodnot, dá se vhodně zmenšit C3. Kondenzátor C9 je odrušovací, bez něj stačilo připojit do zdířek kus drátu a naindukované napětí stačilo k tomu, aby měřák ukazoval nějaký tekoucí proud i při rozpojeném obvodu. Samozřejmě hlavně na malých hodnotách proudu.