Před časem jsem si pořídil regulační autotransformátor. Po připojení k síti, vlivem jeho magnetizačního proudu, mi občas shodil jistič. Popsaný softstart tento problém vyřešil. Funguje tak, že po zapnutí je transformátor připojen na chvíli přes omezovací rezistor. Tím se sníží proudový náraz a jistič nevypadne. Po asi 1,5 s se omezovací rezistor přemostí triakem. Softstart se dá použít třeba i pro motor, který pro roztočení také vyžaduje velký proud. Nebo i s výkonnou žárovkou, kterou ušetří proudového rázu při studeném vláknu.

Místo triaku lze samozřejmě použít i relé, ale já jsem měl v zásobě několik nevyužitých kusů T2512NK, tak jsem použil jeden z nich. Výhoda triaku je také to, že nepotřebuje tak velký proud pro sepnutí. Proto si pro napájení elektroniky vystačím i bez pomocného transformátoru. S výhodou lze využít kapacitní reaktance kondenzátoru, na které nevznikají téměř žádné ztráty. Kondenzátor C1 slouží tedy k omezení maximálního proudu. Pro uvedenou kapacitu 220 nF, je to asi 16 mA, které bohatě stačí k napájení celé elektroniky. Ideální typ C1 je odrušovací X2, který je určen pro trvalý provoz při síťovém napětí. Případně běžný svitkový na alespoň 630 V.

Zenerova dioda D1 omezuje napětí pomocného zdroje na 15 V. Použil jsem raději výkonnější typ než je třeba, protože na ní závisí "zdraví" ostatních součástek. Časovací obvod jsem udělal klasicky, přes rezistor R3 se nabíjí kondenzátor C3. Jakmile napětí na C3 vzroste na asi 0,6 V, začne se otevírat tranzistor T1, přes který se sepne optotriak. Ten už spíná výkonový triak. Zapojení je ještě doplněno o kladnou zpětnou vazbu tvořenou tranzistorem T2. Bez ní by se T1 otevíral postupně, s ní se otevře skokem. Optotriaku by to nevadilo, ale takto lze lépe definovat okamžik sepnutí. Drobná nevýhoda tohoto řešení je to, že při potřebě zapnutí ihned po vypnutí, se musí počkat asi 10 s na vybití C3.

Po zapnutí vznikne na omezovacím rezistoru R11 krátkodobě značná ztráta, ale na 1,5 s to nevadí. Při poruše řídící elektroniky, ale tato ztráta může zapříčinit vznícení hořlavých materiálů v okolí. Proto je potřeba, aby v těsném kontaktu s ním byla tepelná pojistka, která rozpojí v případě poruchy napájení. Nějaké ztráty jsou na něm i během provozu, protože triak, narozdíl od relé, není sepnut neustále. Spínání triaku se řídí podle průběhu proudu optotriakem, ten je ve fázi se vstupním napětím. Pokud proud triakem není ve fázi s napětím, rušení bude větší. Závisí to také na velikosti přídržného proudu triaku. Ve výsledku je rušení větší při menších odebíraných proudech, jak se proud triakem zvětšuje, rušení se zmenšuje a tím i ztráta na R11.

Celý softstart i se zátěží je vhodné zapojit přes síťový filtr, který omezí průnik rušení do sítě. Případný konstruktér by měl být obeznámen s problematikou spínání triakem a celou konstrukci brát spíš jako inspiraci pro vlastní řešení, než jako doslovný návod. I vzhledem k faktu, že je vše galvanicky spojeno se sítí.